Včelařská konference

Netýkavka to je pro přírodu celkem záběr. Cokoliv by mohlo růst v podrostu je až dvoumetrovou monokulturou udušeno. Kolem řeky Moravy ji roste víc než dost a vytlačuje Topinambury. Když kvetou Netýkavky, tak včely jsou jako kdyby vyletěly z mlýnice. A pro člověka to má ještě jeden nepříjemný problém, tam kde byly lesní pěšiny a roste Netýkavka nejde projít, ve větším množství ta rostlina hrozně smrdí.
A v posledních letech se nám tu začíná rozrůstat Bolševník.
Na výsévání jsou lepší rostliny např. na susší meze jde vysévat Divizny.
Všem přeji pohodové vánoce.

Netýkavka žláznatá není žádná invazivní rostlina. Za prvé je to rostlina světlomilná, na rozdíl třeba od křídlatky, takže nikdy nedokáže pod sebou vytvořit takový nedostatek světla, aby z toho stanoviště vytlačila jiné rostliny. Za druhé netýkavka je toxická sama po sebe. I na místech, kde je jinak dostatek živin, po cca 10 - 15 letech se začne projevovat ta toxicita a netýkavka se zmenšuje a ustupuje původním rostlinám. Kdysi jsem netýkavku vysazoval všude možně do vlhkých míst v přírodě a až na dvě stanoviště se nikde neprosadila. Na jednom na kraji lesa byl dostatek živin z listí a tak tam asi 10 let po sobě převládala, rostla do výška až 2 metry a zabrala cca 70 - 80 % prostoru. Potom začala ustupovat. Nyní už nejméně 10 let na tom místě nedosahuje větší výšky než asi metr a nezabírá víc plochy než asi 10 - 15 procent, prohrává zejména v konkurenci s kopřivami, ale taky běžnými vysokými travinami. Jen jednou nějak před 5 lety rostla trochu intenzívněji, když majitel lesa na tom místě les pořádně prořezal, když dělal dřevo na topení a netýkavka žláznatá se z okraje lesa vysemenila dovnitř toho uvolněného prostoru. Asi dva roky, než les zarostl výmladky. Na druhém místě, kde se ujala, nikdy nepřesáhla výšku tak 1,4 metr a nikdy nezabírala více než takových 30 % plochy, nyní tam nedosahuje více než metru a roste dost ojediněle. Je to zase na kraji lesa, pod polem, takže za většího deště a na jaře je stanoviště proplachováno vodou z pole,ale jelikož zemědělci v posledních letech moc nehnojí, tak tam na tom stanovišti není moc živin. V konkurenci kopřiv, malin a řerného bezu se netýkavka moc neprosazuje.

Jediné stanoviště, kde netýkavka se skutečně trvale moc rozpíná a škodí, jsou koryta špinavých řek a potoků s dostatkem živin, kde jednou za čas stoupne voda a půdu toho stanoviště pořádně propláchne. Všude jinde na vlhčí a normální stanoviště je možné netýkavku jako včelařskou rostlinu úplně s klidem vysazovat, protože tam nikdy nepřevládne. Aspoň ne dlouhodobě. A až se povede, třeba díky nové oddělené splaškové kanalizaci ty potoky nebo řeky zase vyčistit, přestane netýkavka škodit i v korytech těch vodních toků.

To už je jako invazivní rostlina mnohem horší zlatobýl. Netýkavka se šíří jen tak daleko, jak docvrnkne semena a kde je donese voda, semena zlatobýlu roznese vítr všude možně na kilometry daleko a kde najdou jen trochu příhodné podmínky, tam zlatobýl roste.